Moje cesta za hořčíkem začala křečemi v lýtkách

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Každou noc mě budily nepříjemné křeče, a to i přesto, že jsem se snažila jíst zdravě. V lékárně mi sestra doporučila oxid hořečnatý – prý je levný a běžně dostupný. Koupila jsem ho, brala svědomitě, ale žádná změna. Po měsíci jsem byla frustrovaná a začala pátrat po tom, co vlastně polykám.

Oxid hořečnatý: levný, ale neúčinný?

První, co mě zarazilo, byla informace o vstřebatelnosti. Oxid hořečnatý je vlastně jen hořčík navázaný na kyslík – chemicky je to hořčíková sůl, kterou tělo jen těžko rozkládá. Představte si, že jíte křídu. Podle studií se z oxidu vstřebá jen 4–15 % hořčíku. Zbytek putuje střevy a často končí jako projímadlo. Ano, ten nepříjemný vedlejší účinek zná asi každý, kdo to zkusil.

Co je to vlastně chelátová forma?

Když jsem narazila na chelát hořčíku, znělo to složitě. Ale jak mi vysvětlil kamarád biochemik, je to prostě hořčík obalený aminokyselinou. Tento „obal“ funguje jako nosič, který hořčík bezpečně dopraví přes střevní stěnu rovnou do krevního oběhu. Tělo ho pozná jako známou látku, a nemusí s ním bojovat. Výsledek? Vstřebatelnost kolem 80–90 %.

• Žádné nadýmání ani průjmy
• Rychlý nástup účinku
• Méně tablet denně

Jak to poznáte na vlastní kůži

Já osobně jsem přešla na chelát hořečnatý od firmy, která garantuje chelátovou vazbu. První týden jsem cítila hlavně uvolnění svalů – ty noční křeče zmizely během pár dní. Po měsíci jsem měla víc energie, lepší spánek a dokonce i méně migrén. A hlavně – žádné střevní problémy. Až tehdy mi došlo, že jsem dřív polykala hlavně placebo.

Kdy dává chelát smysl?

Není to jen o křečích. Chelátová forma je skvělá pro lidi s citlivým zažíváním, pro sportovce, kteří potřebují rychlou regeneraci, nebo pro ty, kdo berou hořčík dlouhodobě. Pokud trpíte na ledvinové kameny (oxid může zvyšovat riziko), chelát je bezpečnější volbou. Prostě když chcete, aby se každá koruna investovaná do doplňku opravdu zúročila.

A korunu za korunu – chelát je sice dražší, ale ušetříte na dávkování. U oxidu jsem brala 3 tablety denně, u chelátu stačí jedna. Když to spočítám na měsíc, vyjde to nastejno, jen s lepšími výsledky.

A co ty ostatní formy?

Nechci, aby to vypadalo, že oxid je jediný špatný. Existuje i citrát, malát nebo glycinát. Chelát je ale specifický tou vazbou s aminokyselinou – glycinát je vlastně také chelát, ale s glycinem. Já osobně nejvíc věřím bisglycinátu, protože je šetrný a účinný. Ale o tom až příště.

Dnes už se na oxid ani nepodívám. A vy? Zkuste si dát pozor, co máte v krabičce – někdy za složitým názvem stojí jednoduchá pravda.