Proč vůbec řešit, co beru?

Když jsem začínal s běháním a silovějším tréninkem, myslel jsem si, že stačí vzít jakýkoliv multivitamín z lékárny a mám vystaráno. Tělo přece potřebuje živiny, ne? Jenže po pár měsících jsem si všiml, že se po syntetických tabletách cítím divně. Měl jsem těžký žaludek a energie mi přišla taková “umělá”, jako bych pil kofein z prášku. Pak jsem narazil na koncept celých potravin a začal jsem zkoumat, jaký je v tom rozdíl. A věřte, že je propastný.

Co se děje v těle po syntetickém vitamínu?

Vezměme si třeba vitamín C. V přírodě ho dostanete z aceroly, rakytníku nebo šípku – včetně stovek dalších flavonoidů a enzymů, které ho provázejí. Syntetická kyselina askorbová je ale jen jedna izolovaná molekula. Tělo ji možná vstřebá, ale z mé zkušenosti to není žádná sláva. Cítil jsem, že mi dělá špatně, když jsem si dal 1000 mg v tabletě najednou. U přírodních zdrojů nikdy.

• Vstřebatelnost: Přírodní vitamíny mívají vyšší biologickou dostupnost. Například vitamín E z olejů se vstřebá lépe než ten z tobolky plné syntetických dl-alfa-tokoferolů.
• Synergie: Sportovec potřebuje nejen vitamín D, ale také K2 a hořčík. V přírodě jsou tyhle látky pohromadě v játrech, vejcích nebo fermentované zelenině. V syntetickém doplňku je často jen jeden izolát, který může narušit rovnováhu ostatních minerálů.
• Trávení a zátěž: Když beru syntetické B-komplexy, mívám pocit, že mi žaludek “šplouchá”. Přírodní kvasnicové vločky nebo zelené potraviny mi dodají B12 i B6 v přirozené formě, aniž bych měl plynatost nebo pálení žáhy.

Kdy se syntetika vyplatí?

Nebuďme dogmatici. Jsou situace, kdy se bez syntetických vitamínů neobejdeme. Třeba u veganských sportovců – vitamín B12 se v rostlinné stravě přirozeně nevyskytuje v aktivní formě. Anebo u osob s poruchou vstřebávání, jako je Crohnova choroba. V extrémním tréninku, když člověk dojíždí na krevní obraz a má nedostatek železa, může být syntetický fumarát nebo síran železnatý rychlou záchranou. Osobně jsem si ale všiml, že i v těchto případech je lepší sáhnout po chelátových formách, jako je glycinát železnatý, který je šetrnější.

Můj osobní test na vlastním těle

Rozhodl jsem se na tři měsíce vyřadit všechny syntetické doplňky a nahradit je pouze potravinami bohatými na dané vitamíny. Místo vitamínu C v tabletě jsem jedl kysané zelí, papriky a šípkový čaj. Místo syntetického D3 jsem trávil víc času na slunci a jedl volské oko. Místo izolovaného hořčíku jsem do smoothie dával špenát, semínka a kakao. Výsledek? Měl jsem lepší regeneraci, méně křečí, a hlavně – přestal jsem mít ty divné výkyvy nálad. Teprve tehdy mi došlo, že přírodní formy nejsou jen o tom “co tělo vezme”, ale o tom, že s sebou nesou celý balíček dalších látek, které podporují zdraví střev a metabolismu.

Pozor na levné syntetické koktejly

V obchodech pro sportovce narazíte na produkty, které lákají na vysoké dávky – 5000 % denní dávky vitamínu B12 nebo 1000 mg vitamínu C. Tělo si vezme jen tolik, kolik potřebuje, a zbytek vyloučí močí. U syntetických forem to často znamená, že zaplatíte za placebo. Navíc některé formy, jako je syntetický beta-karoten nebo dl-alfa-tokoferol, mohou při dlouhodobém užívání v takových dávkách působit prooxidačně – tedy naopak škodit. U sportovců, kteří jsou už tak zatíženi oxidačním stresem z tréninku, to může být kontraproduktivní.

Jak vybrat správně?

• Čtěte etikety: Hledejte slova jako “kvasnicový”, “fermentovaný”, “extrakt z bylin” nebo “celé potraviny”. Vyhněte se názvům jako “kyselina listová” (syntetická forma vs. folát z listové zeleniny).
• Testujte na sobě: Každý jsme jiný. Zkuste měsíc brát jen přírodní zdroje a sledujte, jak se cítíte. Já osobně jsem zjistil, že mi vyhovuje kombinace mletého lněného semínka