Proč jsem začal řešit, co vlastně polykám

Když jsem před pár lety začal pořádně trénovat, cpál jsem do sebe všechno, co mi přišlo pod ruku. Multivitamíny z drogerie, tabletky hořčíku z benzínky, prostě cokoliv. Výsledek? Moč jako radioaktivní limonáda a pocit, že mi to vlastně stejně nepomáhá. Pak jsem narazil na debatu, co je lepší – syntetické nebo přírodní vitamíny. A musím říct, že mě to chytlo víc, než čekám.

Jak se liší syntetické a přírodní vitamíny na buněčné úrovni

Většina lidí si myslí, že vitamín je vitamín. Jenže ono to tak není. Syntetické verze jsou často jen čisté molekuly – třeba kyselina askorbová místo celého vitamínu C, který v paprice nebo šípku doprovází flavonoidy a další látky. Tělo pak s tou syntetikou pracuje jinak. Někdy ji hned vyhodí, jindy ji použije, ale chybí jí ty „kolegové“ z přírody, co pomáhají vstřebávání.

Příklad za všechny: vitamín E v přírodě existuje jako směs tokoferolů a tokotrienolů. V syntetické pilulce bývá jen alfa-tokoferol. A tělo si s tím poradí, ale účinnost? Podle některých studií poloviční.

Kdy syntetika vyhrává (a sportovec to ocení)

Abych nebyl jen kritický – syntetické vitamíny mají své kouzlo. Za prvé, jsou levnější. Když kupuju vaničku hořčíku za dvě stovky, je to prostě fajn. Za druhé, dávkování je přesné a stabilní. Vím přesně, kolik si dám, a nemusím řešit, jestli ta brokolice, co jsem koupil, má stejně živin jako ta minule.

Pro sportovce, co jedou na objem nebo na výdrž, je důležitá i rychlost. Syntetické B-komplexy nebo vitamín D se vstřebávají rychle, protože nejsou vázané na potravu. Třeba po ránu na lačno to fakt jede.

Kdy syntetika může uškodit

Znáš ten pocit, když si dáš mega dávku vitamínu C a pak tě chytne průjem? To je typická reakce na čistou kyselinu askorbovou. Přírodní vitamín C z aceroly nebo camu camu takové problémy nedělá, protože obsahuje i rutin a bioflavonoidy, co dráždění tlumí. U syntetiky mě štve, že tělo často nestíhá vstřebat všechno a vyhodí to. Kdybych si místo tabletky dal kiwi, účinek je pomalejší, ale trvalejší.

Proč přírodní varianta vítězí u regenerace

Tady jsem změnil názor nejvíc. Po těžkém tréninku svaly křičí po zinku, hořčíku a B6. Když jsem bral syntetický zinek (pikolinát), cítil jsem se ok, ale po přechodu na přírodní zdroje – dýňová semínka, kešu, kakao – jsem začal líp spát a regenerace byla znát. Možná je to placebo, možná ne, ale tělo mi říká: „Hele, tohlencto mi sedí.“

A co vitamín K2? Syntetický MK-4 (menachinon) funguje, ale přírodní MK-7 z natto je podle mě stabilnější a vydrží v krvi déle. U kloubů a cév je to pak znát. Zkusil jsem obojí, a u přírodního jsem si všiml menší únavy po běhání.

Jak kombinovat oba světy

Neblbni – neznamená to, že musíš všechno kupovat za draho v bio obchodě. Mně funguje míchat to. Na denní bázi beru syntetický hořčík (bisglycinát) před spaním, ale vitamín C řeším přes ovoce, hlavně šípky a rakytník. Vitamín D v zimě beru syntetický, protože slunce prostě nemám, a k němu přidám přírodní K2. Je to kompromis, ale realita sportovce není o ideálech.

• Syntetika: levná, přesná dávka, rychlý efekt. Hodí se pro doplnění defitů po nemoci nebo při suplementaci na lačno.
• Přírodno: pomalejší, ale šetrnější, s lepší vstřebatelností díky synergii. Lepší pro dlouhodobou regeneraci.

Co říkají zkušenosti ostatních sportovců

Kamarád silový trojbojař přísahá na syntetické vitamíny z levných značek – prý mu to stačí. Já osobně vidím rozdíl v tom, jak dlouho mám energii. Když jedu čistě syntetiku, cítím se po pár týdnech plochý. Když přidám zelené potraviny (např. chlorella, což je přírodní komplex), cítím se líp naladěný. Není to věda, je to prostě poslouchání těla.

Zkusil jsem i drahé přírodní komplexy od značek jako Garden of Life nebo Sunwarrior. Fungovaly