Když mi v posilovně řekli, že syntetické vitamíny jsou jed

Pamatuju si to přesně. Seděl jsem po tréninku v šatně, rval do sebe banán a protein, když ke mně přistoupil jeden z těch „zkušených“ borců. „Hele, ty bereš tyhle prášky?“ ukázal na moji krabičku s multivitamínem. „To je čistá chemie, kámo. Tělo to neumí zpracovat, jen se tím zatěžuješ.“ A pak mi začal vykládat o zázračných přírodních extraktech z aceroly a spiruliny.

Samozřejmě, že mě to dostalo. Jako sportovec chci to nejlepší – ať už jde o regeneraci, výkon nebo imunitu. Tak jsem začal zkoumat, testovat na sobě a ptát se odborníků. Výsledek? Není to tak černobílý, jak si většina lidí myslí.

Co vlastně znamená „syntetický“ a „přírodní“ u vitamínů?

Většina z nás má v hlavě obrázek: přírodní = celá rostlina, syntetický = laboratorní chemikálie. Jenže realita je ošemetná. Třeba vitamín C z aceroly je fakt přírodní, ale když si koupíte „přírodní“ vitamín E v kapsli, může být klidně syntetický, jen obohacený o pár přírodních izolátů. A naopak – některé syntetické vitamíny jsou chemicky identické s těmi přírodními.

• Kyselina listová (syntetická) – tělo ji vstřebává mnohem líp než folát z jídla. Pro sportovce, co makají na objem, je to klíčové pro krvetvorbu.
• Vitamín B12 (kyanokobalamin) – syntetická forma, která je stabilní a funguje skvěle, i když máte problémy s absorpcí. Přírodní B12 z masa? Super, ale pokud nejíte maso každý den, syntetika zachrání.
• Vitamín D3 (cholekalciferol) – tady je to zajímavé. Většina D3 v doplňcích je z lanolinu (ovčí vlna), což je „přírodní“, ale chemicky upravená. Čistě syntetický D3 je vzácný a drahý.

Jak to vnímá tělo sportovce?

Když jsem začal brát syntetický vitamín C (kyselinu askorbovou) místo drahé aceroly, čekal jsem, že mě to rozloží. Opak byl pravdou. Po tréninku, když jsem byl vyždímaný, mi 500 mg syntetického C pomohlo rychleji vstát z postele. Moje testy? Absolutně stejná hladina v krvi jako po acerole. A to za pětinu ceny.

Problém nastává u tukorozpustných vitamínů – A, D, E, K. Tělo je ukládá do tukových tkání. Syntetické formy, jako je vitamín E (all-rac-alfa-tokoferol), se chovají jinak než přírodní d-alfa-tokoferol. Studie ukazují, že přírodní E má vyšší biologickou aktivitu. Já to cítil na kůži – po syntetickém E jsem měl suchou pokožku, po přírodním se to zlepšilo. Ale zase – cena je 3x vyšší.

Kdy syntetika selhává u sportovců?

Poslouchal jsem podcast s triatlonistou, který si stěžoval na únavu i po extra dávkách syntetických B-komplexů. Zkoušel pak kvasnicový extrakt (přírodní B-vitamíny) a do týdne byl zpátky v tempu. Proč? Syntetický B-komplex často obsahuje jen izolované formy (např. pyridoxin HCl místo pyridoxal-5-fosfátu). Tělo musí tyto látky teprve aktivovat – a pokud máte špatnou funkci jater nebo střev, prostě to nefunguje.

Já osobně jsem zaznamenal rozdíl u železa. Syntetické síran železnatý? Po dvou dnech jsem měl zácpu a kovovou pachuť. Přírodní železo z červené řepy nebo ze špenátu? Nic takového. Ale pozor – vstřebatelnost je nižší, takže musím dávkovat víc.

Moje osobní zkušenost: hybridní přístup

Po roce experimentování mám jasno. Pokud jde o vodorozpustné vitamíny (C, B-komplex, biotin), syntetika je naprosto v pohodě pro běžného sportovce. Tělo si vezme, co potřebuje, zbytek vyčůráte. Když makáte na intenzitě, nemá cenu utrácet za přírodní drahé verze – efekt je stejný.

Tukorozpustné vitamíny už jsou jiná káva. Tady dávám přednost přírodním zdrojům – rybí tuk, máslo, vaječné žloutky, nebo aspoň doplňkům s d-alfa-tokoferolem a vitamínem K2 (MK-7, který je z fermentace,