Když mi kamarád řekl, že beru „umělý“ vitamín C, málem jsem se urazil

Pamatuju si, jak jsem po těžkém tréninku sáhl po svém osvědčeném multivitaminu a kámoš, co frčí na všem raw a bio, se na mě koukal, jako bych polykal jed. „To je chemie, kámo, to tělo nevyužije,“ hodil tam. A já, unavený a hladový, jsem jen pokrčil rameny. Ale doma mi to vrtalo hlavou. Beru tyhle tabletky fakt zbytečně? Nebo je v tom něco víc?

Jak se vůbec syntetický vitamín liší od toho z jídla?

Když se na to podíváme čistě chemicky, tak molekula kyseliny askorbové (to je ten syntetický vitamín C) je naprosto totožná s tou, co najdeš v šípku nebo v citronu. Jenže tělo není laboratoř. Fakt, že je molekula stejná, neznamená, že ji tělo vstřebá stejně. U syntetických vitamínů často chybí ty doprovodné látky – flavonoidy, enzymy nebo koenzymy, které v přírodě pomáhají s transportem a využitím. Sportovec, co jede na hraně, potřebuje každou molekulu využít na 100 %, a tady právě může být kámen úrazu.

Pro sportovce: syntéza v laboratoři není vždy zlo

Já osobně jsem zkusil obojí a musím říct, že to není černobílé. Například u vitamínu B12, který je pro regeneraci nervů a tvorbu červených krvinek kritický, je syntetická forma (kyanokobalamin) dokonce stabilnější a pro tělo snadněji využitelná než ta přírodní, která je v mase. Zkus si po těžkém běhu dát syrové játra – to bys musel mít žaludek ze železa. Kdežto kapka syntetického B12 pod jazyk ti dá přesně to, co potřebuješ, aniž bys musel řešit trávení.

Syntetické vitamíny – kdy dávají smysl?

• Po tréninku v horku: Když se zpotíš jako kůň, ztrácíš nejen vodu, ale i elektrolyty a vitamíny skupiny B. Syntetický doplněk ti je dodá rychle a v koncentrované formě.
• Při cíleném deficitu: Máš z krve potvrzený nedostatek železa? Syntetický síran železnatý ti zvedne hodnoty rychleji než špenát. Ale pozor, často dráždí žaludek.
• Při závodním vytížení: Když makáš na sto procent, nechceš řešit, jestli jsi snědl dost brokolice. Kvalitní syntetický multivitamin je pojistka, že tělo nezklame v nejhorší chvíli.

Přírodní vitamíny – síla v komplexnosti

Na druhou stranu, když sáhnu po extraktu z aceroly místo kyseliny askorbové, cítím, že to tělo bere úplně jinak. Přírodní formy často přicházejí zabalené v matrici dalších látek. Třeba vitamín E v oleji z pšeničných klíčků obsahuje i gama-tokoferoly, které syntetický alfa-tokoferol nemá. A právě tyhle „vedlejší“ složky můžou mít protizánětlivý efekt, který sportovec po tréninku ocení.

Kdy se vyplatí investovat do přírodních zdrojů?

• Každodenní regenerace: Místo tabletky zkus šťávu z červené řepy nebo kurkumu s pepřem. Tyhle celé potraviny působí synergicky.
• Pokud máš citlivé zažívání: Některé syntetické formy, zvlášť hořčík v oxidu, ti mohou rozházet břicho. Přírodní hořčík z mořské vody nebo z listové zeleniny je jemnější.
• Když neřešíš akutní deficit: Pokud jíš pestře a máš jen lehce zvýšenou potřebu (třeba při běžném tréninku), přírodní zdroje ti dodají i vlákninu a antioxidanty navíc.

Kde to bolí nejvíc? Absorpce a vstřebatelnost

Tohle je pro mě osobně klíčová věc. Můžeš si dát sebelepší syntetický vitamín, ale pokud ho tělo nepozná a neumí s ním pracovat, vyčůráš ho. Například syntetický vápník z uhličitanu vápenatého (ten nejlevnější v prášcích) se vstřebá jen asi z 30 %, zatímco přírodní vápník z mléka nebo z mořských řas má vstřebatelnost klidně 60–70 %. Jako sportovec, co si ničí kosti nárazy, tohle fakt nechceš podcenit.

Moje dnešní pravidlo: kombinace bez fanatismu

Už nejsem ten, co by se h