Proč jsem se o tohle vůbec začal zajímat

Přiznám se, že dlouho jsem bral multivitamín z lékárny a ani jsem nad tím nepřemýšlel. Koupil jsem ho, spolkl a jel dál. Teprve když jsem začal řešit regeneraci po trénincích a cítil, že něco nehraje – únava, svalové křeče i přes dostatečný příjem hořčíku – začal jsem pátrat. Narazil jsem na diskuze o tom, že syntetické vitamíny často končí v záchodě, protože je tělo neumí pořádně využít. A tak jsem se pustil do testování.

Co jsem zjistil o syntetických vitamínech?

Když jsem četl etikety, všiml jsem si, že většina levných doplňků obsahuje látky jako DL-alfa-tokoferol (vitamín E) nebo kyselinu listovou v syntetické formě. Tyhle sloučeniny mají často jinou molekulární strukturu než ty, co najdeme v jídle. Tělo je sice zpracuje, ale musí vynaložit extra energii na jejich přeměnu. U sportovců, kteří už tak mají metabolismus na plné obrátky, to může znamenat, že z kapsle dostanou jen zlomek.

Například syntetický vitamín E – ten se vyskytuje jen jako jeden izomer (RRR-alfa-tokoferol), zatímco přírodní verze obsahuje směs osmi různých forem, které spolupracují. Studie ukazují, že přírodní formy mají až dvojnásobnou biologickou dostupnost. U mě to bylo znát hlavně na regeneraci pokožky a pocitu energie po ránu.

Kdy syntetika funguje? Moje výjimky

Nechci syntetiku úplně zatracovat. Třeba kyselina askorbová (syntetický vitamín C) je chemicky identická s tou z citronu. Problém nastává, když je v tabletě samotná, bez bioflavonoidů, které pomáhají vstřebávání. Já osobně beru syntetický C jen v nouzi, třeba před závodem, kdy chci rychle doplnit, ale jinak sáhnu po acerole nebo šípkovém prášku.

Přírodní vitamíny – co na nich vidím?

Když jsem přešel na doplňky z celých potravin (např. zelený ječmen, spirulina nebo extrakt z kvasnic), všiml jsem si rozdílu. Už žádné prudké výkyvy energie – spíš stabilní výkon. Pravděpodobně to je tím, že přírodní zdroje obsahují komplex enzymů a koenzymů, které tělu usnadňují zpracování. Třeba vitamín B12 z kvasnic je vázaný na proteiny, takže se uvolňuje postupně, na rozdíl od syntetického kyanokobalaminu, který může někdy projít střevem bez užitku.

• Vitamín D3 z lišejníku vs. lanolin – u obou je forma cholekalciferol, ale u lišejníku je čistě rostlinná a já mám pocit, že mi lépe sedí na žaludek.
• Železo – syntetické síran železnatý mi dělalo problémy se zácpou, zatímco chelátové formy z bylin (např. z kopřivy) beru bez potíží.
• Hořčík – citrát hořečnatý (syntetický) funguje rychle, ale glycinát z rýžových fermentů mi dal klidnější spánek a méně svalových křečí.

Co na to říká věda?

Narazil jsem na výzkum z roku 2020, který porovnával vstřebávání syntetické kyseliny listové vs. folátu z potravin. U sportovců s vyšší zátěží bylo jasné, že přírodní folát lépe podporuje tvorbu červených krvinek. Ale u jiných vitamínů, jako je B1 (thiamin), není rozdíl tak propastný – syntetický thiamin hydrochlorid se vstřebává slušně, zvlášť když ho užíváš nalačno.

Důležité je taky dávkování. Syntetické vitamíny jsou často v megadávkách (např. 1000 % denní dávky), protože se počítá s nižší využitelností. U přírodních zdrojů je koncentrace nižší, ale tělo si samo reguluje, kolik potřebuje. Jako sportovec mám rád, když můžu tělu dát šanci rozhodnout se samo.

Moje praktická rada

Nedělej z toho dogma. Pokud jedeš na tvrdý trénink a potřebuješ rychle doplnit vitamín C nebo B-komplex, syntetika tě nezabije. Ale dlouhodobě sázím na kombinaci: kvalitní strava (kvašená zelenina, játra, vejce) + pár cílených přírodních doplňků (např. žraločí ját